Po úrazu kolene jsem asi jako většina lidí jela na pohotovost ve Zlíně je velká Baťova nemocnice a tam je traumatologie.

Na rentgenu nenašli nic při vyšetření bylo rozhodnuto, že se nejspíš jedná o minisk a nedokáží určit co s ním je tak dva týdny o berlích a pak přijít na kontrolu.

Dali mi berle takové ty vysoké co po nich máte modřiny v podpaží. Na nich jsem sotva dobelhala na parkoviště. Pak jsem vzpoměla, že po stěhování v garáži jsou ještě francouzské berle a tak jsme pro ně jeli je to mnohem lepší.

Po dvou týdnech koleno pořád bolelo, a tak zpátky na traumatologii do Baťovy Nemocnice. Tentokrát jiný lékař a ten že nemůže najít přední křížový vaz který je asi roztržený a možná je poškozený i minisk. Že čekat na magnetickou rezonanci je dlouho a mohla bych poškodit kloub. A tak nejlepší způsob co se dá udělat je že se do kolene podívají laparoskopicky a opraví co je třeba a nebo jen vyčistí šlachy.

A tak v krátkém čase už nemělo moc smysl řešit jinou než Baťovu nemocnici. Za týden po předoperačním vyšetření dorazila na příjem do Baťovy nemocnice. Samozřejmě na lačno a kolem desáté přišla sestra že můžeme na sál.

Do pokoje kam mě položili již byla jedna pacientka milá po nehodě na motorce. A první špatná zpráva je že televize je placená 1 hodina 10 Kč 2 hodiny 20 Kč a nebo 12 hodin za 30 Kč. Nevim ale přijde mi, že pro lidi co nedokážou ani vstát z postele a ještě mají platit za televizi je asi trochu na nic. (Především když má stát dost na dotace Agrofertu a jiné zbytečnosti.)

Na sál mě dovezli na kolečkovém křesle byla to první operace kde jsem při smyslech dorazila až na sál. Většinou po prášku jsem usínala ihned. Na sále byli všichni milí a příjemní. Jen bych čekala, že vám nějak popíši co vás čeká. Což asi ne v Česku. Mezi tím manžel odjel odvést mámu na nádraží a říkal že se pak vrátí.

Po narkóze z neskutečnou bolesti jsem se zbudila a hned mu psala, že sem se probrala. A pak hledala máme přestupný vlak kdy a z jakého nástupiště jede. A pak sem pokračovala ve spánku. Po druhé hodině za mnou dorazil můj manžel pověděl mi co mi doktoři řešili na operačním sále a že mám vázy v pořádku že jsem měla přední křížový vaz skřiply. A že ho vrátili na místo a vše kolem vyčistili a že bych se měla rychle zotavit.

A také že ho nechali na chodbě čekat do dvou než začnou návštěvní hodiny a do té doby mu ani nikdo nechtěl udělit jestli jsem se vůbec probrala a že do té doby než sem mu napsala on vlastně neměl ani ponětí jestli třeba nenastaly nějaké komplikace.

I přes to že ho ujistili že se o mě postarají a něco lehkého mě dají k jídlu mě v den operace nikdo nedonesl jídlo ani na večeři.

Občas donesly sestry nějaké léky od bolesti a večer došla sestra že mě jde pichnou něco od bolesti a že do zadku. Tak jsem ji ukázala kanilu od kapačky v ruce a že je možné mě to dát tam. Tato sestra odešla a asi za 15 minut donesla dvě stříkačky s tím že může mě to pichnou do té kanily.

V noci mě sestra vyměnila nádobku která byla připojena na dren v tom koleně. A ráno přišla sestra zase s injekci něčeho od bolesti a opět do zadku a já jí říkala že mám stále ještě tu kanilu tentokrát mě řekla že už to má nachystané a mám se otočit tak sem ji vysvětlila že se otočit nemůžu tak mě pichla do boku. Trochu pomasírovala ránu a odešla.

Druhý den Baťova nemocnice Zlín

Ráno jsem do televize poprosili uklízečku ať nám tam hodí 30 Kč. A pak donesly žínky na umytí došel se sestrami mladý učeň a chystal se mi pomoc slézt z postele na to mu jedna ze sester řekla že můžu chodit a že jim má pomoc s jinou pacientku. Nic proti té sestře ale reálně bych ji chtěla vidět jak chodí s drenem v koleně den po operaci. Tak mi přece jen pomohl sundat z postele operovanou nohu a díky bohu za vlastní francouzské berle. S nemá jsem se dobelhala na záchod a vyčistit zuby.

Mimochodem víte jak teď všude v kinech a v restauracích i supermarketech záchody pro invalidy větší než mají někteří lidi vůbec svůj obývák. Tak v nemocnici na pokoji záchod byl tak malý že jsem s napůl nataženou nohou nemohla za sebou zavřít zvěře a to jsem malá jen 166 centimetrů.

Potom do koupelny vyčistit zuby kde mě opět student zdravky pomohl a posunul židli která byla opřená o umyvadlo. A pomalu zpět do pokoje složitě jsem se vyškrábala na postel.

Aby toho nebylo málo tak ve 13 hodin nám na pokoj třem donesla sestra projímadlo tady bych chtělo upozornit, že ve 14hodin začínají návštěvní hodiny já se rozhodla ho vylít do čaje pro zcaktek jsem za tři dny měla jen jedu snídani tak proboha jaké projímadlo. A při návštěvě jsem manžela poprosila ať to vylije i s čajem do umyvadla a umyje mi sklenici. Slečna po nehodě na motorce se dokázala zvednout a dojít na záchod. Myslím že to je opravdu neadekvátní chování vůči pacientům.

Manžel mě slíbil že mě vezme ven a tak šel poprosit kolečkové křeslo prví reakce sester byla na co? No nevím jako na traumatologii na lůžkovém oddělení se asi chtěl projet po chodbě. Tak podruhé položil otázku kde vezme kreslí tentokrát už přímo k baratrovi, mladík se zvedl a dovezl mu křeslo. Díky bohu za to křeslo na tom horku se mi udělalo neuvěřitelně špatně a byla jsem ráda že sedím. A tak mě asi po 10 minutách vezl zpět dovnitř.

Večer opět přišla sestra se stříkačkou že se mám otočit na moje upozornění že mám v žíle kanilu reagovala že už mam na boku modřínu a tak mě píchne vedle toho. Tentokrát nic nemasirovala a modřínu mám tak dobrých 15 na 15 centimetrů.

Třetí den Baťova nemocnice Zlín

V noci ještě donesly prášek od bolesti a ráno na vizite mi sdělili že můžou vytáhnout dren a já můžu domů.

Doktor co vytahoval dren byl fajn došel cosi mi řekl velmi rychle vyškubl dren z nohy jako když strhnete náplast. Což bylo asi správě ale bolelo jak čert.

Na doma mi dali injekce na ředění krve a řekli že od bolesti Ibalgin.

Následující den jel manžel zpět do Baťovy nemocnice pro začátek říct sestrám, že se mají chovat k pacientům jako k lidem. A k doktorovi vzít něco od bolesti. Nechtěl s nimi nic řešit dokud tam ještě ležím a myslím si že je to správné a jsem za to neskutečně vděčná, že se mě zastal protože i ty sestry to mají chápat, že se k lidem mají chovat jako k lidem. A ne že já se dnes blbe vyspala a nedonesu kapesník nebo prostě vám udělat modřínu když máte kapačku v žíle.

Závěrem

Vite pořád se sbírá tam na děti v Africe a na migranty v době kdy pro vlastní lidí není ani na ten toaletní papír v nemocnicích jo příbuzní vám jej mají donést ale představte si, že jste na dovolení třeba někde mimo vás kraj nebo za prací někde v Praze, v Brně a prostě za vámi rodina nemůže a už vůbec ne v době od 14 do 16 hodin. Tak prostě máte smůlu žádný kartáček žádná pasta ani vlhčené ubrousky . Možná by se každý měl rozmyslet a místo tam sbírky tří králů a jiných prostě koupit kartáčky, malé pasty, toaletní papír a vlhčené ubrousky a odvést na své nejbližší lůžkové oddělení když teda té naší vládě je to úplně jedno.