OurLive

Jak se zbavit nadváhy? 5 chyb, které vám brání v hubnutí

Dneska bych vám chtěla vypsat ty nejčastější chyby, které vidím nejen ve svém okolí ale také u spousty svých klientek. Zdravé výživě se věnuji no dá se říct, že celý život s nějakými pauzami už v pubertě jsem rada četla třeba knihy Fořta. I když musím přiznat, že pravě škola Precision Nutrition na které pokračuju ve studiu upravila můj pohled na zdravý životní styl jako celek.

Především asi uspořádání nějakých zlozvyků a jejich vnímaní. Tak jsme přece holky, ale tam sladké nebo slané „škodlivé“ potraviny to jednou za měsíc nejde snad ani odolat. A právě vnímaní takových momentů nám občas kazí hubnutí cílově ale o tom víc trochu níže.

Začněme teda s první chyby:

Špatně stanovený cíl

Naše podvědomí může za přejídání a většinu zlozvyku které máme. A ono především je zodpovědné za naše přežití takže stanovený cíl například zhubnu na 30kg během měsíce je nejen docela nereálné, ale také není v takovém cíli žádná motivace. Navíc podvědomí celkově nesouhlasí s hubnutím ono je totiž dá se říct, že proti jakýmkoliv změnám. Je lepší stavět cíl „proč chci zhubnout“, takový cíl bude váš lépe motivovat ke změně.

Moderní přísné diety

Bohužel právě množství diet, které teď přeplňují internet spousta z nich je nejen nepoživatelné také berou radost z jídla a přináší do života jen stres. Po nich nastupuje jojo efekt. Nejen že to nemá nic společného se zdravým životním stylem, ale už sama logika nějakého absurdního minima jídla, sledovaní hodinek kdyže to dostanete tu malou porci jídla. To vede k tomu, že většinu dne člověk myslím na jídlo a o to spíš dietu přeruší. Navíc ideální dieta není. Zhubnout se dá jak na keto, tak na drobném stravování, tak i na přerušovaném půstu ale efekt je buďme upřímní pouze dočasný.

Za svůj život sem držela množství diet přes mléčnou, bílkovinovou, keto, a další ale za mě, jestli vybírat dietu pro start mě se keto líbila. Ta opravdu není pro každého. A pro mě je to asi prostě změna jídelníčku která sama sebou i tak vzniká běžě k letním měsícím. Přerušovaným půstem se stravuji už roky. Letos jsem přes svátky trochu nabrala a řešit to nebudu, jak se vrátím do běžného režimu už chápu, že ty kila odejdou sami.

Berme to tak i kdyby dieta tak by měla byt pro každého příjemná a nepřinášet stres.

Poznámka: Ve svém programu jsem jídelníček jako takový ze začátku postavila jako druhořadý a dámy co semnou prochází hubnutí s osobním koučinkem změny do svého jídelníčku většinou vnáší postupně a ne od 1.1. nejím. I proto mají skvělé výsledky.

Takže myslete na to, že sednout na dietu ve stylu kuře a zelenina na paře a čaj bez cukru není vhodné řešení. Zdravý životní styl je o tom žít naplno a šťastně, a ne se mořit nesnesitelnými dietami a sedět většinu dne v depresích.

Vstávat na váhu každý den

A ano i já sem tím kdysi hřešila i když jsem už tehdy věděla že to není dobrý nápad. Kaž vstanete ráno na váhu a tam něco ubude to je ještě dobrý stav. Ale skrz hormonální cyklus ta váha se muže nehýbat nebo dokonce se zvednout, a to přivede ke zbytečnému stresu a ztrátě motivace. Já všechny ženy, které vedu prosím ať se neváží. Jestli přece jen chcou tak ať se zváží jednou na začátku měsíce a nejdřív zase za měsíc. Ale všem doporučuju fotku v prádle nebo plavkách. Sama nemám tu první děsivou fotku, když se mi narušila funkce štítné žlázy protože jsem se za sebe tak styděla, že jsem to nepřemohla a dnes mě to opravdu mrzí viděla bych reálně celou svoji cestu kdybych tehdy sebrala trochu odvahy.

Problém s vážením je v tom že pro cokoliv, co děláme je třeba mít množství hormonů štěstí. Pokud se nebudou vytvářet, nejspíš nejsme schopni ani vstát ráno z postele. Proto je náš mozek postaven tak, že se nám například ráno protože se budíme uvolňuje určité množství dopaminu (hormon radosti). A na stoupnutí na váhu utratíme část této radosti i když by výsledek byl směrem dolů. To nemluvím o tom, pokud výsledek nedopovídá našemu očekávání.

Pokud sebe při hubnutí omezujete a na váze se neukazuje očekáváný výsledek. Spousta lidí se na hubnutí prostě vykašle Myšlenky se v takovém případě upřou ve smyslu, proč se vlastně trápím a je to celé zbytečné.

Neochota dělat sport

Řekla bych, že to je kámen úrazu nejen hubnutí ale i lidí, kteří se prostě snaží vést zdravý životní styl. Je hrozně zajímavé, že lidé jsou ochotni držet, jakkoliv přísnou dietu hlavně aby je nenutili běhat. A teď vážně s během mám taky takový zajímavý vztah. Věřím, že mě běhat mě není možné donutit ani pod vyhrůžkou násilí. Asi by záleželo jaký typ mučení by to byl. Ale šak se nemusí jednat o běh každá z nás muže najít takový typ sportu který není až nesnesitelný. Já například běhám na orbitreku, cvičím na veslovacím trenažeru, dělám jogu, cvičím s váhou svého těla, tančím a chodím na procházky. Za měsíc vynechám maximálně 4 dny kdy nemám minimálně 20minut sport ideálně hodinu. Sport pomáhá k disciplíně, a navíc přináší obrovské množství dopaminu. Vím taky sem tomu dřív nevěřila pochopila jsem to až když jsem začala reálně a hodně cvičit na denní bázi.

Samo obhajoba a pocit viny

V situaci, kdy naše podvědomí se rozhodne sníst třeba kyblík zmrzliny. tak naše vědomi má tendenci to obhajovat. Jako například: Dneska byl přece těžký den. „V práci se nedařilo.“ nebo „Doma mám problémy ale zítra to už bude lepší.“ „Zítra zase bude dobré a budu jíst jak mám.“ Nebo varianta dvě: „Já jsem to ale hrozná nedokázala sem odolat zmrzlině .“ „To sem ale ….“ Ani jedna s těchto možností nepovede ke stabilnímu výsledku. Zkuste změnit pohled tak jsem snědla dneska zmrzlinu šak to není na týdenním pořádku. Ale já si zítra zacvičím o 10 minut déle, a navíc jednou za čas se nic neděje. Opatrně u toho cvičení déle nemělo by to přerůst v pocit viny a trest. Ale nastavení by mělo byt tu přebytečnou energii využiju pro sport abych se cítila lépe.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Přejít nahoru